Historie školy
Počátky Pedagogické školy v Berouně
Po druhé světové válce bylo berounské školství obohaceno o další střední školu, tentokráte pedagogického zaměření. Nový režim, budující “jasné zítřky”, potřeboval zapojit co nejvíce žen do pracovního procesu, a proto bylo nutné připravit po odborné stránce vychovatelky dětí předškolního věku a vychovatelky, vzácně i vychovatele pro školní zařízení.
Počátky pedagogického školství v Berouně spadají k 1. září 1950, kdy byla dvouletá vyšší sociální zdravotní škola přeměněna na čtyřletou vyšší sociální školu se zaměřením na výchovu sociálních pracovnic. Dne 17. října 1951 došlo na návrh ministerstva sociální péče k změně zaměření školy. Místo sociálních pracovnic školu opouštěly vychovatelky.
Ministerstvo školství výnosem č.95 z roku 1952 upřesnilo poslání školy. Berounská sociální škola a dalších jedenáct vyšších sociálních škol v republice měly vzdělávat vychovatelky pro dětské domovy pro děti do tří let, pro družiny mládeže, pro domovy pro mládež vyžadující zvláštní péči a pro potřebu žákovských internátů.
Vyšší sociální škola v Berouně byla umístěna v levém křídle budovy vyšší hospodářské školy, bývalé obchodní akademie. Škola měla čtyři učebny, kabinet, kuchyni s jídelnou, ředitelnu, sborovnu a sklep. Na počátku školního roku 1950/51 bylo zapsáno 89 žákyň. Existence vyšší sociální školy neměla dlouhého trvání. V září 1953 byla Vyšší sociální škola v Berouně v rámci reorganizace odborných škol přeměněna na pedagogickou školu. Vychovávala učitelky mateřských škol a vychovatele ve školních zařízení ve čtyřech třídách. Rakovnická pobočka školy fungovala pouze jeden školní rok – 1953/54. Pedagogické porady se střídavě konaly v Berouně a Rakovníku.
V dubnu 1953 zrušilo ministerstvo školství pedagogické fakulty a péči o vzdělání učitelů národních škol převzaly některé pedagogické školy. Také v Berouně začala od školního roku 1954/55 působit vedle pedagogické školy pro vzdělání učitelek mateřských škol i pedagogická škola pro vzdělání učitelů národních škol. Obě školy měly společného ředitele i pedagogický sbor, ale každá škola užívala své razítko a své tiskopisy. Ředitelem školy byl od jejího vzniku v roce 1953 František Justin.
Školu od samého počátku pronásledoval nedostatek prostoru. Budovu tehdejší ekonomické školy využívaly tři školy – ekonomická, pedagogická a zemědělská učňovská škola. Všechny školy měly v budově vedle učeben i internáty. V roce 1955 se podařilo přemístit zemědělskou učňovskou školu do Králova Dvora a větší část uvolněných místností získala pedagogická škola.
Hned 1.září 1955 došlo k rozšíření školy. Příbramská pedagogická škola byla zrušena a dvě třídy i čtyři členové pedagogického sboru se přestěhovali do Berouna. Ve školním roce 1955/56 měla škola čtyři třídy budoucích učitelů národních škol, dvě třídy budoucích učitelek mateřských škol a několik kurzů dálkově studujících.
Kromě bazénu ve škole využívala škola pro plavecký výcvik i bazénu v městských lázních a od školního roku 1957/58 po dohodě s TJ Lokomotivou Beroun měla k dispozici tělocvičnu v bývalé sokolovně. Součástí školy byla zahrada i tzv. mičurinské pole, které byly určeny především pro vzdělávání kandidátů na učitele národních škol.
V roce 1960 se obě školy sloučily v jedinou pedagogickou školu bez jakéhokoliv dalšího onačení. Název pedagogická škola nesla až do roku 1975, kdy se mění pojmenování na střední pedagogickou školu. Ostatně specializace pro vzdělání učitelů národních škol končila v roce 1961, kdy maturovala poslední třída. Vzdělání učitelů prvního stupně převzaly pedagogické instituty. Ve školním roce 1960/61 navštěvovalo školu 164 žáků a 73 dálkově studujících. Ve čtyřech třídách se připravovaly budoucí učitelky mateřských škol, v jedné učitelé národních škol a dálkově studující si doplňovali vzdělání na první stupeň ZDŠ /bývalé národní školy/.
Od šedesátých let bylo již zaměření školy jen na vzdělání učitelek mateřských škol a vychovatelů školních zařízení. Vedle všeobecných předmětů byl kladen důraz na estetickou a tělesnou výchovu. Již ve školním roce 1957/58 byl založen pěvecký sbor, který vedl profesor Jan Schneeweis. Studentky a studenti se také pravidelně zúčastňovali soutěže v uměleckém přednesu poezie a prózy – původně Memoriál O.Tillmanna, později Pedagogická poema, dále soutěží pěveckých sborů, sportovních a výtvarných soutěží. Bohužel se také preferovala ateistická výchova a branná výchova, která nácvikem střelby a hodu granátem přispívala k militarizaci školy. Součástí výuky byla v šedesátých letech také výrobní praxe, kterou studentky vykonávaly v Tibě a Eternitových závodech.
V roce 1960 byly navázány družební kontakty s pedagogickou školou v Levoči. Tyto přátelské vztahy přežily politické změny i rozdělení státu a trvají do dnešních dnů.
Miloš Garkisch,
Státní okresní archiv v Berouně
Ředitelé školy:
- Věra Korejčková (1949 – 1950) – Vyšší sociálně zdravotní škola
- Věra Fischerová (1950 – 1952) – Vyšší sociální škola
- František Justin (1952 – 1964)
- Josef Belfín (1964 – 1970)
- Miloš Vrba (1970 – 1979)
- Dr. Mirko Kunc (1979 – 1990)
- Ladislav Šíma (1990 – 2012)