Anna Kováříková

„S cizí ženou v cizím pokoji“

DS pro ÚSP 1997- 2000

Ač tuhle písničku dávno odvál čas, její slova dost dobře vystihují mé počáteční pocity z prvních chvil trávených na SPgŠ Beroun. Skoro samé ženy, cizí, a v tu dobu sluncem vyprahlé město a škola…? Maličko monumentální budova zasazená trochu zvláštně v jakémsi podivně nesourodém zákoutí, blízko řeky Berounky. Několik učených hlav, divících se naprosto upřímně, proč, z jakých důvodů tito, po vědomostech „lační lidé“, tak zvaní „dálkaři“, hodlají trávit tři roky života dojíždějíce kamsi. Rušíce tím nepochybně poklidný chod domácností vlastních, učitelských, jakož i chod mnohých pedagogických pracovišť.

Tři roky života.

Vliv člověka na prostředí, vliv prostředí na člověka samého. Slova, věty, myšlenky, které nezapomeneš. Přednášeny člověkem moudrým, zůstávají navždy v paměti. Jsou skutečnosti více či méně skrývané, kterými se zabývá tvé vědomí, které zasáhly tvoji duši. Máš-li možnost poznávat a učit se to, co miluješ, po čem toužíš, tvé myšlenky se pozvolna mění. Začne vás těšit každá tato prožitá i procítěná hodina. Složitosti počátků věd a umění ti náhle připadají jednodušší, známé. Už ne cizí lidé, cizí prostředí. Je znovuobjeveno něco, dosud dřímajícího v tvé mysli. Stáváš se studentem, potkáváš své dětství, abys poté znovu pokračoval cestou již dříve zvolenou.

Pokora, schopnost a chuť učit se, hledat nové možnosti, snad i oprava čehosi z minulosti, přátelství – důležité hodnoty života.Tohle poznání přináší jen člověk člověku. Je-li to tak, pak je ctí býti žákem. Jsou pravdy, které tušíš. Bez spouštěcího podnětu však jako by postrádaly významu.

Co ještě dodat? Občas se mi zasteskne. Po Tobě, ty zvláštní, nesourodé – viděno očima příležitostného návštěvníka – tolik možností nabízející město. Po Tobě, řeko, která se zdáš vlídná jako milenčino pousmání, ale trestáš nás, trestáš – ty spravedlivé rameno matky přírody. Po Tobě, kamenná budovo, dýchající melancholií ze ztrát snů s prošlou záruční lhůtou, s automatem na lacinou kávu…Ale za dvířky mé duše navždy zůstane schováno několik učených hlav, divících se kdysi zcela upřímně – proč.

Anna Kováříková