Vanda Prokšová

Již to bude 21 let, co jsem opustila SPgŠ. Kde jsou ty časy bezstarostného mládí, když jsme na vysokých podpatcích zdolávaly cesty Boubínského pralesa na Šumavě, či zpívaly trempské písně u táborového ohně.

Rádi si na tyto chvíle zavzpomínáme na školních srazech. Díky profesorům a naší zlaté paní profesorce Evě Stodůlkové víme vše, co se děje kolem naší bývalé školičky.

Dnes já i moje spolužačky vedeme pedagogickou praxi a samotnou mě mrzí, že spousta děvčat odchází za jinou profesí, neboť není nad rozzářené oči dětí, když jsou spokojené a šťastné. Jen dětská duše si může představit starou babičku s čepičkou jako Šmudlu a tajemné houkání sovy považovat za Hejkala.

Jsem ráda, že se této práci věnuji, a děkuji všem pedagogům na SPgŠ za krásná a bezstarostná léta svého mládí.

Vanda Prokšová