Jana Rýdlová – Já, moje dcera a třeba i vnučka

Do mateřské školy jsem nechodila, protože jsem byla chcípák – babička říkala „skleníková květinka.“ V šesti letech jsem šla do školy, protože si to přáli rodiče a nařizuje to zákon.

V patnácti letech jsem se ocitla na gymnáziu, protože jsem dobře opsala přijímačky z matematiky od budoucího poslance Machovce.

V devatenácti jsem se sama přihlásila na nástavbu SPgŠ v Berouně, aby ze mě konečně něco bylo.

Dnes už to pro mě není škola, ale srdeční záležitost, které se asi hned tak nezbavím. Folklórní postavy a skutečné osobnosti se zde vyskytovaly již tenkrát, v roce 1979.

Má dcera neměla od koho opsat přijímačky z matiky, a tak logicky šla již v patnácti tam, kam opravdu patřila – tedy jasně na peďák do Berouna. Šťastně tam i s neštovicemi předloni odmaturovala a obě už se těšíme, jak si přijedeme v červnu zavzpomínat. Já třeba na to, jak nám na maturitním večírku spadla kamna. Budu žasnout, jak se Jarda Janík vůbec nezměnil, jak je skvělé, že to do ruky vzal Láďa Šíma. Budu se radovat z toho, co zase vymyslel Roman Musil, a těšit se, že mi pošlete do mé MŠ Adélka v Nymburce zase nějakou šikovnou praktikantku a budete ji samozřejmě muset ke mně přijet „zkontrolovat“.

Pusu vám všem posílá Jana Rýdlová (Odcházelová)

P.S.: Pevně věřím, budu-li někdy mít vnučku, že budu jezdit na rodičáky do Berouna.