Ve dnech 3. až 6. září 2024 se naše třída 1.PB odebrala na adaptační kurz do Kralovic. Celým kurzem nás provázel třídní učitel Petříček, paní učitelka Drvotová a paní učitelka Solarová.
Místo pro nás do poslední chvíle bylo překvapením. Nejprve jsme se naskládali do vlaku a jeli asi hodinu cesty. Když jsme vystoupili, už na nás čekal autobus. Cesta autobusem byla už o něco živější, netrvalo dlouho a už se zpívalo.
Na místě jsme se všichni zabydleli v chatkách a čekalo nás první bližší seznamování jak se spolužačkami, tak s učiteli. Také nás čekalo sepsání pravidel, abychom předešli možným potížím.
Další den byl plný stmelovacích her a pohybu. S paní učitelkou Solarovou nás pohybu čekalo nejvíce, běhali jsme, soutěžili v různých hrách mezi sebou navzájem, i týmově. Nejvíc jsme se nasmáli u hry, kdy mohla mluvit a korigovat jen jedna dívka a ostatní měli přelít vodu z lahve do hrnce pomocí dvou provázků. U pana učitele třídního jsme se mohli vyjádřit pomocí kresby, o které jsme následně hovořili. S paní učitelkou Drvotovou jsme si užívali klidu a našli mezi sebou spoustu společného. Večer už jsme s děvčaty tvořily menší skupinky. Měli jsme poznávací aktivitu mířenou spíše na učitele, některá zjištění byla překvapující a byla to zábava.
Na čtvrtek se netěšil snad nikdo z nás. Věděli jsme, co nás čeká, hodně chůze. Jelikož jsme si první den do pravidel napsali, že výlet bude jen do patnácti kilometrů, zvládli jsme to všichni.
Naší první zastávkou byl chrám Mariánská Týnice, kde jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí. Když jsme byli zhruba v půlce cesty, udělali jsme větší pauzu a měli za úkol vymyslet příběhy k večernímu ohni inspirované právě Mariánskou Týnicí. Měli jsme radost, že už jsme se konečně přiblížili civilizaci. Na Kralovickém náměstí jsme měli rozchod a zašli si na pozdní oběd. Pár kilometrů do kempu jsme došli pěšky a zbytek odpoledne jen odpočívali. Poslední večer jsme si při jasných hvězdách poseděli u ohně, prezentovali tajemné příběhy a zpívali.
Adaptační kurz jsme zakončili v pátek, ranním úklidem chatek a skoro nekonečnou cestou zpět do Berouna. Jsem přesvědčena, že jsme odjížděli s novými kamarádkami a minimálně pocitem, že další čtyři roky strávíme v kolektivu, kde se budeme cítit dobře.
Za 1.PB napsala Anna Kejíková.