Na přelomu května a června letošního roku nás čekaly 3 týdny povinné praxe ve školní družině. Na základní školy jsme odcházeli s nejistými pocity, protože nikdo z nás nevěděl, co nás může překvapit. Budeme se hodit na práci, kterou jsme si vybrali?
Většina šla sice do známého prostředí, které navštěvovala devět let. Ale ti odvážnější mířili do družin, které díky praxi navštívili poprvé. Nervozita udělala své a nejistota byla v prvních dnech zajisté znát. Postupně jsme si s dětmi na sebe vzájemně zvykali. Zkoušeli jsme vést různorodé činnosti, s nimiž se ještě v dalších letech studia budeme setkávat. Pohotově jsme pomáhali paním vychovatelkám, kde se dalo.
Přestože nás potkaly všelijaké situace, byla praxe úspěšná, což mohou potvrdit sami žáci. Jak napsala Michaela Z.: „ Pedagogická praxe mě velmi bavila, děti mě měly rády a já měla ráda je. Snažila jsem se vyhovět dětem a hrát si s nimi na co chtěly a vymýšlet aktivity, které by je mohly zajímat.“ Tereza M. poznamenala: „Na praxích jsem si to moc užila a naučila jsem se mnoho věcí. Ačkoli jsem měla nejprve strach, byla opatrná, ale vřelost dětí mi pomáhala a ukázala mi, že pracovat s dětmi je přesně to, co chci dělat.“
Tři týdny ve školní družině utekly jako voda a nikdo je nemohl zhodnotit jinak než kladně. Vrátili jsme se z nich se spoustou nových dovedností, zkušeností a zážitků.
Veronika Z., 1. PA