Je úterý, obloha vypadá zamračeně a naše třída vyráží na exkurzi do lesní školky. Cesta je ze začátku schůdná a pohodlná, to však končí v okamžiku, kdy dojdeme do slepé uličky, ovšem jen na první pohled! Po důkladném hledání nacházíme cestu dobrou leda tak pro kamzíky, která vede doslova ,,mezi ploty„.
Po zdolání kopce, vhodného pro závod horských kol, pronesla jedna z našich spolužaček výrok, který se zapíše do naší paměti napořád: ,,Jsem mokřejší než voda„. Když jsme konečně došli až ke kapličce, čekal nás za odměnu další výšlap. V polovině kopce jsme naštěstí měli krátkou přestávku, ale po zvednutí nás čekalo další a další chození
Naprosto zpocení a vysílení jsme došli k rozhledně na Dědu, kde jsme si sice dali pauzu, ale bylo nám radostně oznámeno, že nejsme ani v polovině. Zbytek cesty ubíhal klidně, a to i díky tomu, že jsme šli po rovince, která nás dovedla až do lesní školky.
Ta se nachází na Zdejcině, na louce z jedné strany obklopené lesem a s jurtou na kraji.
Jakmile jsme došli, mile nás přivítaly tři paní učitelky s dětmi, od kterých jsme dostali jahody na uvítanou. Následovala krátká prohlídka jurty a okolí s komentářem, kde jsme se dozvěděli plno informací o chodu školky, ale také jaký program s dětmi paní učitelky plní. Následovalo pár her, které pokračovaly i cestou na autobus.
Myslím si, že i přes počáteční potíže se všichni bavili a den si užili.
Annemarie D., 2.Pa