14. – 16. listopadu 2016 – 3.LA v Terezíně

24. 11. 2016

Admin

Zákaz vycházení po 20. hodině na ulici, zákaz navštěvování obchodů do 15. hodiny, zákaz vykonávání některých povolání, zákaz navštěvování stejných škol s árijci, později zákaz navštěvování škol úplně, zákaz sňatků s árijci, zákaz návštěvy veřejných parků a hřišť, pro jednu židovskou rodinu byla vyhrazena jen jedna místnost a své původní bydlení museli Židé opustit, zákaz chovu domácích a hospodářských zvířat, viditelné označení Davidovou hvězdou a stovky dalších zákazů – takto vypadal život Židů na našem území po okupaci Německou říší, tyto zákazy byly přípravnou fází ,,konečného řešení židovské otázky“ a později bylo rozhodnuto koncentrovat Židy z protektorátu do jednoho ghetta na území českých zemí, nejvhodnějším místem byl Terezín.

Náš třídenní seminář začal 14. listopadu, hned několik desítek minut po ubytování v Magdeburských kasárnách. První přednáška probíhala na půdě Magdeburské kasárny a dozvěděli jsme se všechny potřebné informace. Proč byla pevnost Terezín postavena, k čemu ještě dávno před okupací sloužila, kdo ji založil, něco o jejím strategickém umístění a o podzemních chodbách a jejich funkci a především o funkci Terezína za 2. sv. války. Byla to spousta nových informací a tak většina z nás uvítala krátkou pauzu před další částí programu. Tou byla procházka po bývalém terezínském ghettu. První zastávka byla u zbytků železnice, kde stavěly transporty s novými židovskými „obyvateli“ terezínského ghetta. Poté jsme viděli kolumbárium, obřadní místnosti, židovský hřbitov, krematorium a pitevnu s původním vybavením, to na většinu z nás velmi silně zapůsobilo. Poté jsme se přesunuli na náměstí, kde nám paní průvodkyně popsala jednotlivé budovy a jejich význam a využití. Prošli jsme si expozici bývalé židovské školy, ze které je dnes muzeum. Zde jsme mohli vidět obrázky a další tvorbu dětí z terezínského ghetta, řekli jsme si něco o kulturním vyžití, o opeře Brundibár, která je známá i v zahraničí, o významných lidech, kteří Terezínem prošli, o celkovém režimu, ubytování, stravování a také o nemocech a epidemiích které byly v ghettu na denním pořádku a na které denně umíraly desítky lidí. Po vyčerpávajícím odpoledni stráveném venku v chladném počasí jsme byli rádi za chvilku odpočinku u večerního promítání filmu Poslední motýl, který nám měl přiblížit německou propagandu, ve které byli nacističtí Němci opravdu třída, vše měli do posledního detailu promyšlené a načasované.

Následující den nás čekal opět nabitý program. Rozdělili jsme se do dvou skupin a vyrazili na workshopy. První workshop byl v PC učebně a jeho smyslem bylo ukázat si nevěrohodnost některých webů, zabývajících se tématem holocaustu a jeho popírání, schopnost rozeznat informaci, která je ověřená. Poté jsme měli v menších skupinkách prezentace. Druhá skupina měla workshop zaměřený na Stráž ghetta, vrypy do bran opevnění a následné dohledání informací a životních příběhů jejich tvůrců. Poté nás na půdě kasárny čekala beseda s pamětnicí Evelinou Merovou. Do Terezína přijela, když jí bylo 12 let, ve 13 letech byla poslána do Osvětimi, osvobození ji zastihuje ve východním Prusku, odkud je evakuována vojenským vlakem Rudé armády do SSSR. Tam se jí ujme lékař, který ji se svojí manželkou adoptuje. Nebyla to ale žádná láskyplná rodina. To si Evelina však vynahradila ve své vlastní rodině s manželem a dětmi a ve svém studiu a kariéře. Paní Merová byla inspirativní svým pozitivním přístupem a pohledem na věc, přes všechno to špatné, co prožila, neskončila spoutaná nenávistí a sebelítostí a prožila šťastný život a je schopna se o své vzpomínky dělit, abychom my nezapomněli. Naší další zastávkou bylo podzemí pod hradbami Terezína. Průvodce, velmi zapálený do tématu, hýřil vtipem a dopřál nám dávku odreagování po emotivním zážitku. Prohlídka podzemních chodeb, které byly až neuvěřitelně promyšlené, kdy každá cihla ve zdi tam měla svůj význam, byla velmi zajímavá. Hřeb celé prohlídky byl průchod podzemí v naprosté tmě. Následovalo vystřídání workshopů a další večerní promítání filmu Vyšší princip.

Středa  a náš poslední den semináře, čekala na nás poslední zastávka a to v Malé pevnosti, která plnila funkci věznice gestapa. Paní průvodkyně nás nejprve provedla společnými celami, které byly až pro 100 vězňů, kteří tam žili v nelidských podmínkách, ale stále to nebylo to nejhorší. Dál jsme viděli samotky, kde byl v minulosti vězněn atentátník Gavrilo Princip.

A pak přišlo to nejhorší, hromadná cela pro Židy, kde bylo umístěno neustále 60 Židů, kteří namačkaní na malém prostoru museli spát ve stoje, nejčastěji umírali na nedostatek kyslíku nebo ušlapání, příslušníci SS pak vždy počet mrtvých doplnili novými židovskými vězni. Nás bylo na tak malém prostoru 32 a byla to pro nás hrozná představa. Nacházela se zde umývárna, kam se vězeň dostal přibližně jednou za 3 měsíce. Spousta vybudovaných prostor sloužila jen k propagandě a nikdy nebyla využita. Poslední místo naší návštěvy bylo popraviště a nově, vězni vybudované, hromadné cely.

Tento třídenní seminář v nás zanechal různé emoce, někdo to prožíval víc, někdo méně, ale je důležité o tom pořád mluvit, tyto události si připomínat a brát si z nich příklad, aby to, co je pro nás nyní minulostí, se za pár let nestalo skutečností.

Michaela F., 3.LA

Více fotografií z exkurze naleznete ZDE