25. – 27. ledna 2016 – Exkurze v Terezíně

Krajíc chleba, náhražková káva a ošizená polévka. To je váš denní příděl jídla. Sdílíte místnost s více než 30 cizími lidmi, děláte otrockou podřadnou práci, hrubé zacházení s vámi je na denním pořádku, máte omezený prostor na třípatrových postelích – kavalcích, sužují vás nemoci, blechy a vši, jste naprosto odloučeni od rodiny v neznámém prostředí, v neustálém stresu, zda vy nebo někdo z vaší rodiny nebude vybrán do dalšího transportu na východ.

Tyto starosti a pocity zažívali lidé v ghettu Terezín každý den. Ať už ale byly podmínky jakkoliv drsné, snažili se stále žít svůj život, i když byl velice omezený. Pořádali kulturní akce, hráli různé scénky, předčítali si z knih známých autorů a dokonce vznikaly i nové vztahy a lásky. Byly to činnosti, které je udržovaly v naději, dodávaly sílu a odreagování, i když byl den sebevíce náročný.

To vše a ještě více jsme si uvědomili na třídenním semináři v Terezíně, který jsme podnikli ve dnech 25. – 27. 1. 2016.

Krátce po ubytování v Magdeburských kasárnách započal velice nabitý program, plný emocionálně vypjatých zážitků a okamžiků, kdy nás opravdu mrazilo. Na půdě kasárny pro nás byla připravena úvodní přednáška, kde jsme byli seznámeni se základními informacemi, abychom dále mohli plynule navázat a lépe si uvědomit sled událostí. Odpoledne jsme vyrazili s průvodcem po ghettu Terezín. Prohlídli jsme si náměstí, zbytky železnice, katakomby, židovský hřbitov a krematorium.  Jedna z částí odpoledne byla zaměřena i na život dětí v Heimech.  Ani děti to tu neměly lehké, proto byly vděčné za jakékoliv rozptýlení. Vydávaly svůj vlastní časopis, kreslily a malovaly, a dokonce zde probíhala utajovaná školní výuka. A děti se učily rády! Někteří mysleli na budoucnost, někteří to brali jen jako zábavu, možnost pobýt s kamarády a společně něco prožít. Večer nám byl promítnut film, který se snažil nastínit německou propagandu – Poslední motýl.

Následující den nás čekal velice intenzivní program. Den jsme započali dvěma rozdílnými workshopy. Jeden byl zaměřen na životní příběhy lidí, kteří si prošli ghettem a zanechali zde vrypy v pískovcové bráně opevnění. Druhý workshop se zabýval tématem popírání holocaustu. Mezi workshopy byl zařazen poutavý životní příběh paní Lisy Mikové, která prožila hrůzy Terezína, Osvětimi a dalších koncentračních táborů na východě. Byli jsme velmi vděční, že paní Miková mezi nás přišla a i přes svůj vyšší věk nám hnedle dvě hodiny vyprávěla svůj neveselý příběh z mládí. Velmi si toho vážíme, pro mnoho z nás to byl nejsilnější zážitek z těchto dní. Další zastávkou bylo podzemí. Průvodce nám barvitě vylíčil funkci tunelů za dob Josefa II., zakladatele pevnosti Terezín. Bylo to krátké oddechnutí od tíživé atmosféry ghetta. Perličkou byla chodba  malých rozměrů v naprosté tmě jen pro opravdové odvážlivce.

Ve středu jsme se probudili a byl před námi poslední den a místo, kam bychom se měli podívat. Tím místem byla Malá pevnost, která historicky plnila funkci věznice. Průvodkyně nás provedla nejprve skupinový celami, kam se muselo vměstnat 60-90 lidí. Nacházela se zde také prádelna, samotky a holírna, založena jen pro propagandu a návštěvu Červeného kříže, nikdy ale nebyla využita. Při cestě na popraviště jsme míjeli „sklady“ sloužící jako shromaždiště pro mrtvé před odvozem do krematoria. Velmi krátkou dobu před osvobozením Terezína proběhla největší poprava ukončující život 51 mladých lidí. Prohlídku jsme završili na nově, vězni vybudovaném, dvoře s celami původně pro 200 lidí, tato kapacita byla často překračována až o 400 míst a ten samý osud postihl i samotky, kde se místo jedné osoby bylo až 20 osob. (Vyzkoušeno na vlastní kůži!)

I když jsme tuto dobu nezažili, a nikdy si to nedokážeme dostatečně představit, bylo to neskutečně poučné a inspirující. Na osudy židů z Terezína budeme vzpomínat celý život a plně si uvědomujeme, jaké nás potkalo štěstí.

Tato akce by se neuskutečnila bez snahy p. prof. Zapletalové, která zajistila termín semináře již v roce 2008. Touto cestou bych ale ještě chtěla vyjádřit obrovský dík paní třídní prof. Karhanové a paní prof. Hourové, za organizaci akce, trpělivost a možnost získání nových zážitků.

Hanka Ouředníková (konzultantky Štěpánka a Káťa V.)

Na další fotky z nezapomenutelné exkurze se můžete podívat ZDE

Share Button

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*
*
Web